Životem zk(r)oušená…

Určitě to také znáte…

V životě člověka potkají mnohé věci, příjemné i nepříjemné. V některých chvílích je však potřeba potlačit sebe sama i své ego a hrdost. Nicméně toto prožíváme všichni a je jen na nás jak se k dané situaci postavíme.

Můžeme se postavit do pozice oběti a nebo také ne.

Pokud jste ochotni za svou věc a za sebe bojovat stejně jako já tak jistě máte nějaké metody, které Vám fungují. Role oběti je jednoduchá a snadná, většinou se jedná o tu nejjednodušší pozici sebelítosti.

Vystoupit z této pozice je hodně těžké a bolavé, vím o čem mluvím. I já se tak kdysi cítila.

Našla jsem ale způsob, který mi donedávna pomáhal. Dala jsem si cíl a za tím šla, nekoukala jsem na věci okolo a chovala jsem se trochu jako dravec.

Nyní ale už vím, že tato cesta mnoho ovoce nepřinesla a tak jsem začala přijímat vše co mi život nadělil. Pocit přijetí byl ale pro mne ještě více složitý.

Každý den zvládám malé výzvy a každý den se učím nové věci. Přijímám to tak jak to přichází a odchází. Prožívám každý pocit naplno a až když ho prožiju, smířím se s ním, vyrovnám se a poučím se tak teprve o tom mluvím a píšu.

Proč?

Protože přece není potřeba si vylévat srdce, pocity a myšlenky, když se ještě neumím s danou situací vyrovnat. Toto opravdu není součást mé cesty, nechci se stavit do role oběti, když jí nejsem. Zrovna včera jsem měla malou zkoušku trpělivosti.

Sama se sebou jsem zápasila…

Až když jsem si připustila, že je potřeba si to prožít naplno přišla úleva. Ano, pro mne je úleva, když mohu dát své pocity najevo sama před sebou.

Ve chvíli kdy přišlo ono očekávané, byla jsem již plně připravena situaci maximálně zvládnout a vytěžit z ní maximum. Což se i stalo a já nyní děkuji za uvědomnění si potřeby být trpělivá.

Máte to také tak?

Jak Vy prožíváte své pocity a cesty svým životem?

Já včera objevila v sobě nečekanou úlevu, když jsem si připustila, že se nemusím za ničím tolik hnát a že je potřeba vyčkat na správnou chvíli, která jistě nastane ve správný čas.

Nemyslete si však, že toto přišlo ze dne na den. Byl a je to dlouhý proces, kdy se každý den trénuji, abych dosáhla trpělivosti, která je v mém životě tolik potřeba. Nic se neděje jen tak a i já před několika měsíci započala dlouhou cestu sebepoznání. A kdy budu na konci? Vlastně ani nevím, protože konec jedné cesty beru jako začátek cesty nové 😉

Vím, že tento článek mnoho nesouvisí s mým tématem masožravých a exotických rostlin, ale opravdu je to jen zdánlivé.

I tam totiž člověk hledá cesty a trpělivost je u nich nesmírně potřeba. Zrovna třeba při přesazování nebo čekání kolik semen vyklíčí. V tyto okamžiky je potřeba mnoho trpělivosti.

Potřeba někomu napsat své rozpoložení a sdílet ho je přijatelná až ve chvíli, kdy jsme se naučili něčemu novému. Něčemu co nás posílilo a posunulo ve svém životě dál. Nebo myslíte že ne?

Pište do komentářů jak se Vy perete se svým egem a jaké funkční metody se zrovna Vám osvědčily nebo jaké překážky na cestě se vám v nedávné době povedlo zvládnout…

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *